Výstavní svět pohltí každého jinak. Někteří jsou nabádáni chovatelem, jiní ve svém pejskovi vidí Miss World a někteří, jak to bylo v našem případě, se jdou mrknout na výstavu, kde potkají výstavní legendu Ivu Novotnou (známá též jako Nadržený vystavovatel), a tak nějak pochopí, že tento svět stojí za to žít.
A pak se to rozjede, první výstava, první zkouška pro toho vašeho prcka. Tak nějak doufáte, že jste doma zvládli nacvičit, co jen šlo, a teď se vše ukáže. Vstupujete do kruhu s mírnými obavami, které ale zmizí, když vidíte, jak si ten váš mazel vyšlapuje.
První výstava vždy nějak skončí, buď neúspěchem... a nebo takovým úspěchem, že s tím vaším prckem vyhrajete a získáte jako odměnu pelíšek, který v budoucnu bude sloužit na vojíždění plyšáků (no co, zasloužil si to :D ).
Ty další už jsou o tom, co si v celém vystavování najdete za smysl. My máme už takovou základnu přátel, že pokaždé kempujeme u sebe a v každém výstavním kruhu držíme palce právě předváděnému favoritovi. Pokud vyhraje, ozve se z našeho koutu hlasité juchání a potlesk, pokud prohraje, uslyšíte šum a brblání. Je to vlastně takový okresní přebor ve fotbale. Jen psi co chvíli nelehají na zem a nesimulují.
A není to jen o tom, že bychom drželi palce přátelům či známým. Fandíme každému pejskovi, který se nám nejvíce líbí a ze srdce pak přejeme úspěch. :) To pak svým nadšeným potleskem vylekáme nejednu paní, která se lekne a zděšeně se ohlíží, kdo že jí to fandí.
Po skončení celé akce se vždy dlouze loučíme a pak se již vydáváme domů. Celou dobu a plní mnoha emocí, své psy pojmenováváme vlastnostmi, které jim rozhodčí přiřknul v posudku... (Copak ty náš tajtrdlíku? Co ty naše hebká srsti?), popř. nazýváme podle získané známky (Dneska, ty naše VéDéčko, nejdeš do postele. Hm, i když tobě to je jedno a stejnak si tam vlezeš!).
Žádné komentáře:
Okomentovat