Štěně - co nám zase bylo zatajeno

Strávili jste týdny hledáním, pak další týdny sebevychvalováním před chovatelkou, pak nastaly týdny těšení a nakupování všeho nejnemožnějšího a to vše jen pro to vyvolené malé štěně. A pak nastal den D a jeli jste si pro toho roztomilého pidižvíka.

1. štěně

S prvním štěnětem přichází i základní očekávání. Ano, víte, že z vašeho koberce udělá abstraktní obraz plný skvrn, flíčků a cákanců. Víte, že v noci, až půjdete na záchod, tak jedině s baterkou, abyste nenašlápli hnědý dáreček. A víte, že to vše se bude dít i přes opakované vybíhání s pejskem ven, kde na vás bude nevěřícně a nechápavě zírat, aby pak potřebu vykonal doma. Ano, to víte. Co vám ale zase nikdo neřekne, je, že každá, ano, každá hračka je na jedno použití. Buď je po jednom zuřivém útoku na cucky nebo po jednom zběsilém útoku a přežití již není předmětem zájmu. Výjimkou bývá konkrétní plyšák, ke kterému si štěně udělá větší pouto než k vám nebo misce se žrádlem. Takový plyšák je většinou nedotknutelný (ovšem až do příchodu dalšího psa).

Majitel štěněte také při návštěvě dalšího pejskaře nakupuje několik plyšáků (většinou IKEA krys), které dává jako dárek. Nejen proto, že ví, že jsou plyšáci žádané zboží, ale také si je vědom, že jeho mazlík nějaké kusy na návštěvě zničí, a tak se dárky stávají jakousi zástavou. Náš Alex takto na jedné návštěvě vyzískal IKEA krysu, prase a pandu, neboť je obskákal a obsmradil. Známá už po druhém praní rezignovala a plyšáky mu věnovala (návštěva byla třídenní).

S prvním štěnětem trénujete i dávku trpělivosti, neboť na vás neustále zkouší, co vydržíte a co si může dovolit. Také se zdá být zcela neunavitelný. Pokud nenajdete pro vás energeticky úspornou formu hry, skončí to tak, že štěně odpadne vyčerpáním na 20 minut, zatímco vy byste potřebovali hodinový šlofík a navštívit fyzioterapeuta.

V neposlední řadě se setkáte s tím, že štěně bez dozoru se stává ničitelem všeho, co je v dosahu, ale i k vašemu překvapení ke všem věcem, ke kterým se mohlo dostat jen za použití trampolíny. Pak domů přicházíte s hrůzou, k čemu se ten váš rošťák dostal, jestli za tu chvíli, co jste byli pryč, stihl přesázet všechny kytky, přečíst nějakou literaturu, okousat dálkové ovládání, rozkousat koberec či protihlukovou výplň na vchodových dveřích.

Tak nějak víte, že se nemá cenu rozčilovat, a tak to hodíte za hlavu, vše uklidíte, s roztomilým uzlíčkem se pomazlíte a i když se v ten moment zaříkáváte, že dalšího si už nepořídíte, za pár měsíců stejnak neodoláte.

2., 3., 4., X. štěně

Prvním štěnětem jste si už prošli. Nyní doma máte vzorného a vychovaného správňáka, který se už chová podle domácích pravidel. Je čistotný, slušný a hračku zničí až za pár dní (sice ji v domácí nemocnici 20x zašíváte, ale stále drží). A pak vás napadne pořídit mu parťáka, aby nebyl sám. A ač se to zdá pomalu k nevíře, už si nepamatujete ty dramatické začátky, jaké byly s prvním. A tak se opakuje stejná situace jako u prvního štěněte, jen s tím rozdílem, že při příchodu domů prcek tváří provinile a první pejsek vypadá, že se za svého malého bráchu děsně stydí, neboť on přeci nikdy takový nebyl.