Co v návodu použití nebylo - postel

Při sepisování si návrhů na další články jsem přišla na strhujícně zarážející fakt. Mé upozornění, abyste je nečetli, pokud máte vždy pevnou vůli a kavalíří oči s vámi necloumají, bude s největší pravděpodobností aplikovatelné na všechny mé texty. Proto spaste duši a utíkejte odsud, co to jen jde.

A vy ostatní, dneska si povíme o tom, jaké máme všichni trable s pejsky v posteli.

Nemá cenu si nalhávat, že jste při pořizování prvního pejska hrdě a důrazně nevykřikovali, že pes do postele ne a ne a NEpůjde... a pak stačilo jedno pětiminutové kňučení u postele a už jste po něm pomalu se slzou v oku sahali a šup šup, to malé zlatíčko šlo spinkat do měkkého. Už za minutu jste slyšeli spokojené oddychování. Zatímco vy jste si mysleli, že to je projev únavy a pocitu bezpečí, pejskovi se hlavě honilo úplně něco jiného. On totiž VYHRÁL, na plné čáře, roznesl vás na kopytech. Ta postel je od toho momentu jeho a vám začíná peklo zvané: "Hafíku, můžeš prosím uhnout, nevejdu se tam... děkuji... počkat, ale tím nebylo myšleno přesunout se na můj polštář." 

A jak vypadá taková typická noc? Myslím si, že zde se hodí rozdělení, kdo dorazí do postele první.

1) PES

Zuby máte vyčištěné a jdete si po náročném dni lehnout. Pes ale leží uprostřed vaší postele a už spokojeně spí. Jak to mohl jen stihnout, syčák. Přemýšlíte, zda ho vzbudíte, nebo se pokusíte nasoukat vedle něj. Zvolíte druhou variantu, slaboši. V případě, že máte vícero psů, mění se ulehávání ve hru TWISTER... snažíte se vyhnout jednomu, pak druhému, pak třetímu a nakonec jste v poloze, že by podle vás mohly být ilustrace v matematických učebnicích. 

Hrubý náčrtek, jak by ta ilustrace vypadala... aneb Jan Ámos Komenský by měl radost, jak se škola hrou aplikuje.

Poté, co se párkrát ráno probudíte zkroucení jak paragraf a v práci se vás ptají, jestli nejste po autonehodě, si konečně řeknete, že tak to dál nejde. Před spaním se natřete bojovými barvami a vyrazíte získat, co vám právem náleží. K posteli se neslyšitelně přikradete jako potulný zlodějíček... přiblížíte se k té okupující kouli chlupů... natáhnete k němu ruce... a když už se ho chystáte popadnout a odložit pryč, otevře na vás ty ohromné oči... jak kdyby to tušil, bídák. Kouká na vás, vy na něho... 10 vteřin, 20 vteřin a vám v hlavě probíhá souboj emocí, vyhodit ho a vyspat se? Nechat ho na místě a risknout skoliózu... No? Odpovězte si, jak se zachováte?

(Jen dodatkem, já našeho Alexe vždy vyhodím... ale mluvím k němu mile a říkám mu Hodný kluk, tak z toho snad noční můry nemá... že ne? Snad ne... doufám... teda... snad... jsem hrozný páníček... jdu mu dát piškotek)

2) PÁNÍČEK

Gratuluji, jste v posteli první! Asi si pořádně neuvědomujete, jak velký úspěch to je! Věřím, že pokud si to dáte do životopisu, chňapnou po vás v každé firmě, neboť se stáváte raritou. Zkuste se s tím pochlubit v práci a kolegové vám neřeknou jinak než dravá piraňa. Všechny trumfy držíte ve svých rukách, celá postel je na těch pár skvostných vteřin jen vaše. Uleháte na svůj polštář, když v tom vás do oka začnou píchat ty všude přítomné chlupy... jeden se vám dokonce dostal do nosu... posadíte se, abyste je z toho polštáře rukou sklepli, vrátíte polštář na místo... a pak vám to dojde... vy jste jim dali čas na to, aby na vaši postel vyskočili, aby se tam uvelebili, rázem sedíte a už si nemáte ani kam lehnout, neboť jsou všude... Můžete si za to sami... už vám nebudou říkat dravá piraňo.

Stručný návod, jak být v posteli první... že jo, Lucko.